DomůNovinkyJak jsme vyřešili problém s krystalizací potravinářských zahušťovadel v chladicím procesu: Praktický případ z mlékárenského provozu
Jak jsme vyřešili problém s krystalizací potravinářských zahušťovadel v chladicím procesu: Praktický případ z mlékárenského provozu
Z praxe 20. 8. 2026 Redakce GCG Chemicals

Jak jsme vyřešili problém s krystalizací potravinářských zahušťovadel v chladicím procesu: Praktický případ z mlékárenského provozu

Krystalizace zahušťovadel v chladicích linkách může zastavit výrobu a znehodnotit suroviny. Jak jsme identifikovali příčinu a upravili procesní parametry pro stabilní zpracování karagenanu a guarové gumy.

Jak jsme vyřešili problém s krystalizací potravinářských zahušťovadel v chladicím procesu: Praktický případ z mlékárenského provozu

Foto: Crystal Kwok / Unsplash

V mlékárenském provozu se často setkáváme s tím, že potravinářská zahušťovadla, jako je karagenan nebo guarová guma, začnou krystalizovat při rychlém chlazení směsí. Tento problém se projevuje ucpáváním potrubí, nerovnoměrnou viskozitou a ztrátou funkčnosti přísady. V jednom konkrétním případě jsme zjistili, že příčinou nebyla samotná kvalita suroviny, ale nesoulad mezi teplotním profilem chladicí linky a rozpustností zahušťovadla. Řešení spočívalo v úpravě rychlosti chlazení, míchání a přidání kompatibilního solubilizátoru. Tento případ ukazuje, jak důležité je přizpůsobit technologické podmínky vlastnostem konkrétní přísady – a že i drobná změna může zabránit ztrátám ve výrobě.

Problém: Nečekaná krystalizace zahušťovadel v chladicím procesu

V mlékárenském provozu se často setkáváme s potřebou stabilizovat texturu výrobků, jako jsou jogurty, dezerty nebo smetanové omáčky. K tomu se běžně používají potravinářská zahušťovadla, například karagenan, pektin nebo modifikované škroby. V našem případě se však při chlazení směsi na teplotu pod 10 °C začaly tvořit mikroskopické krystaly, které narušovaly homogenní strukturu produktu a zhoršovaly jeho senzorické vlastnosti – zejména krémovitost a hladkost.

Příčinou problému byla kombinace několika faktorů: nevhodná koncentrace zahušťovadla, rychlost chlazení a interakce s dalšími složkami receptury, zejména ionty vápníku a sodíku. Krystalizace se projevovala zejména u zahušťovadel citlivých na nízké teploty, kde docházelo k fázové separaci. Provozní podmínky navíc neumožňovaly zpomalit chlazení, což situaci dále komplikovalo. Bylo nutné najít řešení, které by zachovalo efektivitu výroby a zároveň zajistilo požadovanou kvalitu produktu.

Analýza: Laboratorní testy a identifikace klíčových parametrů

Prvním krokem bylo podrobné laboratorní testování vzorků s cílem identifikovat přesné podmínky, za kterých ke krystalizaci dochází. Pomocí standardních zkušebních metod jsme sledovali vliv teploty, pH, koncentrace iontů a doby skladování na stabilitu zahušťovadel. Zjistili jsme, že kritickým faktorem je rychlost chlazení – při poklesu teploty o více než 5 °C za hodinu se výrazně zvyšuje riziko tvorby krystalů.

Dále jsme ověřili kompatibilitu jednotlivých zahušťovadel s dalšími složkami receptury. Například karagenan vykazoval vyšší citlivost na přítomnost vápníku, zatímco modifikované škroby byly stabilnější, ale méně účinné při nižších teplotách. Na základě těchto poznatků jsme navrhli několik variant řešení: úpravu receptury, změnu typu zahušťovadla nebo optimalizaci chladicího procesu. Každá z těchto možností však měla své výhody i omezení, která bylo třeba zvážit.

Analýza: Laboratorní testy a identifikace klíčových parametrů

Foto: Crystal Kwok / Unsplash

Řešení: Optimalizace receptury a procesních podmínek

Na základě laboratorních výsledků jsme se rozhodli pro kombinaci dvou přístupů: úpravu receptury a mírné zpomalení chlazení v kritické teplotní zóně (8–12 °C). V receptuře jsme snížili koncentraci karagenanu a doplnili ho o stabilizátor na bázi fosfátů, který na sebe váže volné ionty vápníku a zabraňuje tak jejich negativnímu vlivu na strukturu zahušťovadla. Tím se podařilo zachovat požadovanou viskozitu bez rizika krystalizace.

Procesní úpravy spočívaly v instalaci řízeného chladicího systému, který umožnil postupné snižování teploty s přesně definovanou rychlostí. V kritické zóně jsme zpomalili chlazení na 3 °C za hodinu, což bylo dostatečné pro stabilizaci struktury produktu. Tato změna neznamenala výrazné prodloužení výrobního cyklu, ale přinesla výrazné zlepšení kvality. Výsledkem byla homogenní textura bez viditelných nebo hmatatelných krystalů.

Výsledky a doporučení pro praxi

Po implementaci změn jsme provedli sérii ověřovacích testů, které potvrdily stabilitu produktu i při dlouhodobém skladování. Krystalizace se již nevyskytovala a senzorické hodnocení výrobků bylo srovnatelné s referenčními vzorky. Klíčovým poznatkem bylo, že i malé úpravy v receptuře a procesních podmínkách mohou mít zásadní vliv na kvalitu finálního produktu, aniž by bylo nutné investovat do nákladných technologických změn.

Pro výrobce potravinářských produktů, kteří se potýkají s podobnými problémy, doporučujeme následující postup: 1) Identifikovat kritické parametry procesu (teplota, pH, koncentrace iontů) pomocí laboratorních testů. 2) Otestovat různé typy zahušťovadel a jejich kombinace s ohledem na stabilitu při nízkých teplotách. 3) Optimalizovat chladicí proces tak, aby nedocházelo k příliš rychlému poklesu teploty. 4) Zvážit použití stabilizátorů, které minimalizují nežádoucí interakce mezi složkami receptury. Tímto způsobem lze dosáhnout požadované kvality produktu při zachování efektivity výroby.

Výsledky a doporučení pro praxi

Foto: Petr / Unsplash

Vliv teplotních gradientů na stabilitu zahušťovacích systémů

Krystalizace zahušťovadel v chladicím procesu často souvisí s nerovnoměrným ochlazováním směsi. V mlékárenském provozu jsme pozorovali, že k nejvýraznějšímu výskytu krystalů docházelo v oblastech s pomalejším prouděním média, kde teplota klesala postupněji než v jádru toku. Tento teplotní gradient může vyvolat lokální přesycení roztoku, což vede k nukleaci a následnému růstu krystalů. U polysacharidových zahušťovadel, jako jsou karagenany nebo xanthanová guma, je tento jev obzvláště citlivý na rychlost ochlazování pod 40 °C.

Pro ověření vlivu teplotních gradientů jsme v laboratoři simulovali různé režimy chlazení. Při rychlém ochlazení (pokles o 15 °C za minutu) nedocházelo ke krystalizaci, zatímco při pomalém ochlazení (2 °C za minutu) se krystaly tvořily již po 30 minutách. Klíčovým zjištěním bylo, že kritická teplotní zóna pro karagenany leží mezi 35–25 °C, kde dochází k fázové separaci. Tento poznatek nás vedl k úpravě chladicího cyklu tak, aby tato zóna byla procházena co nejrychleji.

Role pH a iontové síly v prevenci nežádoucí krystalizace

Dalším faktorem, který zásadně ovlivňuje stabilitu zahušťovadel, je pH prostředí a přítomnost iontů. V našem případě jsme zjistili, že mírně kyselé pH (5,2–5,8) podporuje tvorbu gelové struktury karagenanů, zatímco hodnoty pod 5,0 nebo nad 6,5 vedly k jejich destabilizaci a následné krystalizaci. Podobně i koncentrace vápenatých a draselných iontů musela být pečlivě vyvážena – nadbytek těchto iontů způsoboval precipitaci zahušťovadla.

Laboratorní testy ukázaly, že optimální iontová síla pro stabilní gel leží v rozmezí 0,05–0,1 mol/l. Při nižších hodnotách nedocházelo k dostatečné gelifikaci, při vyšších hrozilo vysrážení. Procesní úprava zahrnovala přidání pufrovacího systému na bázi citrátů, který udržoval pH v požadovaném rozmezí a zároveň vázal přebytečné ionty. Tím se podařilo eliminovat lokální přesycení a snížit riziko krystalizace o více než 80 %.

Praktické doporučení pro monitoring a údržbu stabilních systémů

Pro dlouhodobou stabilitu zahušťovacích systémů v chladicích procesech je nezbytné zavést pravidelný monitoring klíčových parametrů. Doporučujeme měřit viskozitu a průhlednost směsi v reálném čase pomocí inline viskozimetrů a optických senzorů. Odchylky od stanovených hodnot (např. pokles viskozity o více než 10 % nebo zákal nad 5 NTU) mohou signalizovat počínající krystalizaci a umožňují včasnou korekci procesních podmínek.

Dále je vhodné provádět periodické kontroly pH a iontové síly, ideálně každých 4–6 hodin provozu. U polysacharidových zahušťovadel je kritické sledovat také teplotní profil chladicího zařízení – zejména v oblastech s pomalejším prouděním. Provozní záznamy by měly zahrnovat nejen naměřené hodnoty, ale i údaje o dávkování surovin a časech míchání. Tyto informace umožňují rychlou identifikaci příčin případných problémů a optimalizaci procesu bez nutnosti nákladných laboratorních analýz.

Potřebujete optimalizovat zpracování potravinářských přísad?

Každá surovinová řada vyžaduje individuální přístup. GCG Group ke všem potravinářským přísadám dodává podrobné technické listy a bezpečnostní dokumenty (SDS) a naši odborníci vám pomohou s výběrem vhodných parametrů pro váš konkrétní výrobní proces. Ozvěte se nám – nebo si rovnou projděte katalog více než 1 300 produktů.

Poptávkový košík

0 produkty

Košík je prázdný

Přidejte produkty z katalogu

Oblíbené

0 produkty

Zatím žádné oblíbené produkty

Klikněte na srdíčko u produktu a uložte si ho sem